Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Běží takhle zajíc lesem a radostí si poskakuje, když ho potká medvěd a ptá se: „Zajíci, proč tak poskakuješ?”
„Ale, mám radost,” chlubí se ušák. „Byl jsem na odvodu, ale protože nemám koule, nevzali mě!”
Medvěd hned běží pro sekeru, usekne si koule a jde na odvod. Tam na něj už ale z dálky volají: „Medvědy neberem!”

„Kouše ten pes?” ptá se známý majitele zvířete.
„Ne.”
„Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!”

Srazí se motorkář na silnici s ptáčkem. Chudinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale není mrtvý. Motorkáři se ho zželí, opatrně ho odveze domů a tam ho položí do klece. Rozdrolí mu chleba, do misky mu nalije vodu a čeká, jestli se ptáček uzdraví.
Ptáček se za několik dnů skutečně probere, rozhlédne se kolem sebe a vidí mříže, chleba, vodu. Všechno mu dojde a vykřikne: „Ty vole, já ho zabil!”

Potká v lese jelen ježka a povídá mu: „Hele, ježku, řeknu ti báseň. Ježku, ježku, máš na hlavě plešku!”
„A teď já,” odvětí ježek. „Jelene, jelene, ty jsi ale debil!”

Dva pejskaři v krutém mraze venčí své čtyřnohé miláčky. Jednoho zmáhá zima, a tak navrhne: „Pojďte na pivo.”
Dodupou k první hospodě, ale ouha, na dveřích je nápis, že psům vstup zakázán.
„Sledujte, jak se na to musí,” povídá ten prokřehlejší.
Vejde se svým vlčákem dovnitř a směle se usadí u prvního volného stolu. Okamžitě k němu přikvačí vrchní a zlobí se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
On s přivřenýma očima prohodí tak neurčitě směrem k vrchnímu: „Ale to je můj slepecký pes!”
„Ech, promiňte, já si nevšiml,” omlouvá se hnedka vrchní. „Co si dáte?”
Chlápek si objedná pivo a nenápadně mrkne na druhého. Ten z gestikulace pochopil princip kolegovy finty, a tak se usadí u toho samého stolu. Vrchní zase přiběhne a rozčiluje se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
„Ale to je můj slepecký pes!” ohradí se pejskař.
Číšník si jeho malého přítele dobře prohlédne a namítne: „Vždyť je to pudl!”
„Cože?!” zděsí se náš slepec. „Oni mi dali pudla?”

Na strom leze malá želvička. Na první větvi roztáhne ploutvičky a skočí. Uhodí se, ale nevzdává to a leze znova. Podruhé, potřetí, počtvrté... Z koruny stromu ji pozorují dva papoušci a jeden povídá: „Hele, neměli bychom tomu našemu mladému říct, že je adoptovaný?”

„Zajíčku, proč máš tak krátké uši?”
„Ale, jsem romantik.”
„???”
„Včera jsem poslouchal, jak krásně zpívá skřivan a přeslechl jsem kombajn!”