Anekdoty a vtipy o Lordovi a Jeanovi

„Žán, dnes ta meluzína v krbu neobyčejně vříská, a přitom venku není žádný vítr. Čím to může být?” táže se lord Carls svého sluhy.
„Vaše lordstvo, to není meluzína, to nám v komíně řve chlap.”
„Chlap? Proč by nám měl v komíně řvát chlap? Tomu nerozumím, Žán.”
„Policejní jednotka rychlého zásahu provádí v našem hrabství nácvik netradičního proniknutí do budovy a jeden z jejích mužů se k nám pokusil dostat komínem.”
„To je velmi originální. A copak mu zabránilo v tom, aby nám spadl do krbu?”
„Maličkost, vaše lordstvo. Já jsem do krbu postavil vidle na dlouhé násadě a on je teď na nich v komíně napíchnutý!”

Stěžovala si lady Gwendolin své přítelkyni: „Lord Peter je teď hrozný, celý čas mluví o lady Barbaře, kterou měl za ženu přede mnou...”
Lady Victorie ji chlácholí: „S lordem Carolem je to ještě horší, ten mluví neustále o ženě, kterou bude mít po mně...”

„Jean, práskněte za mnou dveřmi, jsem velmi rozčilen.”

„Lorde, proč jste svoji jachtu přejmenoval na Žraloka, když ještě nedávno nesla jméno vaší ženy Pamely?”
„To máte tak, hrdinné činy se mají vždy připomínat.”
„A jaký hrdinský čin máte na mysli?”
„To jsme s lady jeli po moři, jí se na vlhké palubě smekly nohy a kolem nás plaval takový sympatický žralok...”

Jednou po večerním jednání jakési únavné mezinárodní konference přišel lord Peter, jeden z tajemníků ministerstva námořnictva do svého apartmá, svlékl se, umyl a chystal se na lože. Když přišel do své ložnice, spatřil na lůžku krásné mladé děvče.
„Co tu děláte, děvčátko?”
„Mám prý vám dělat společnici.”
Lord Peter ohromen a v rozpacích se zeptal: „A kolik vám je let?”
Dívka odpověděla: „Patnáct.”
Lord Peter užasl: „Ale pak není možné, abyste zde se mnou zůstala.”
„Ale ano, než prý se rozhodnete, já dorostu.”

Lord Henry odjíždí. Na nádraží si vzpomene, že doma zapomněl rukavice. Vrátí se, vejde do pokoje, otevře skříň a vidí tam muže. Vezme rukavice a obrátí se k lady: „Drahá, již několikrát jsem vás upozorňoval, abyste si své věci dávala do své skříně.”

Lord otec prohlíží vysvědčení svého syna Johna. Chvilku nad ním krabatí čelo, ale nakonec řekne s uspokojením: „Tvé vysvědčení, milý synu, je sice trapné, ale aspoň mě ujišťuje, že neužíváš žádné povzbuzující drogy.”

Lord přijímá nového sluhu a vysvětluje mu jeho povinnosti: „Jamesi, ráno vstanete za rozbřesku, zatopíte v jídelně, nachystáte mi vanu, vykartáčujete oblek, donesete ranní tisk, připravíte a naservírujete mi snídani. Pak vyvenčíte mé psy, připravíte mi jezdeckou uniformu a začnete připravovat oběd. Na stole bude přesně ve dvanáct hodin. Pak poklidíte v pokojích, obstaráte nákupy, přichystáte svačinu, nalijete mi sklenku brandy, zatopíte v krbu a připravíte čaj a doutníky. Večeře bude o půl sedmé, pak přiložíte do krbu, přichystáte občerstvení hostům, odeberete jejich pláště a postaráte se o jejich pohodlí. Nakonec znovu vyvenčíte psy, vyvětráte, odestelete mi lože a připravíte krb na ráno. Potom si můžete jít lehnout. Chcete se ještě na něco zeptat?”
„Jistě, sire, nachází se v okolí nějaká kvalitní hlína?”
„Proč, Jamesi?”
„No, že bych ještě ve volném čase mohl pro radost pálit cihly.”

Vévodští manželé mají dosti bouřlivou rozepři, která trvá už hodinu. Lady náhle zmlkne a přestane svému choti oponovat.
„Jsem rád, má drahá, že se mi konečně podařilo vás přesvědčit,” říká lord s uspokojením.
„Nic se vám nepodařilo,” ozve se opět lady, „já pouze odpočívám.”

Věrný sluha informuje uprostřed noci svého pána: „Sire, lady Sarah má v ložnici pánskou návštěvu.”
Lord se zamyslí a pak se zeptá: „A co dělají, Jean?”
„Abych byl upřímný, sire, tak jsou spolu ve velice choulostivé situaci,” vypráví služebník. „Ale nemusíte mít strach, tomu džentlmenovi to moc nejde.”
Lord se spokojeně usměje: „Tak to jste mě uklidnil, Jean. Už jsem si myslel, že je mi lady nevěrná!”