Anekdoty a vtipy o důchodcích a starých lidech

Víte, proč počítají důchodci každou korunu?
Protože na to mají čas.

Dvě staré paní sedí v parku a povídají si.
„Když přijde manžel domů v dobré náladě, říká mi broučku...”
„Vždyť už vám je přes sedmdesát!”
„Však manžel měl dobrou náladu naposledy před čtyřiceti lety!”

Dědek s babkou jdou do krámu a před krámem vidí ceduli: Nivea omlazuje. Přijdou domů a oba si líznou. Po dlouhé době řekne babka dědkovi: „Hele, dědku, už to působí.”
Babka letí rychle na záchod, ale dědek potřebuje nutně taky, tak jde ven. Oba přijdou a babka povídá: „Dědku, letěla jsem na záchod jako šestnáctiletá!”
Dědek odpoví: „Babko, letěl jsem jak šestnáctiletí a posral jsem se jako tříletí!”

Přijde mladá dívka domů a povídá matce: „V zelenině mají táákhle silné okurky,” a ukáže průměr cca 8 cm, „a táákhle dlouhé,” a ukáže asi 30 centimetrů.
Dívá se na to hluchá babička a říká: „Jenom aby si tě, holka, taky vzal!”

Děda je tázán, co je příčinou toho, že se dožil sta let.
„Abych řekl pravdu, je to tím, že se nepodařilo zjistit, kdo zabil klenotníka z naší ulice!”

Baví se dva sklerotici a jeden říká: „Ty, už jsem normálně zapomněl, jak se jmenuješ!”
A druhý na to: „To nevadí, na kdy to potřebuješ vědět?”

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”

„Kolik máte teď důchod, pane doktore?”
„A víte, že nevím, pane docente?”
„Jak to?”
„Víte, ona s ním manželka hned zaplatí nájem za byt!”

„Koukni, drahý, opět letí ta stříbrná aeroplána!”
„To není aeroplána, ale aeroplán!”
„Ach, drahý, jaké ty máš dobré oči!”

„Dědečku, co tady tak sedíte venku a bez kalhot?”
„No, včera jsem tady seděl bez košile a ztuhla mi páteř. S těma kalhotama, to byl babiččin nápad.”