Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Na telegrafním drátě visí několik netopýrů hlavou dolů. Z ničeho nic se jeden prudce otočí a zůstane hlavou nahoru.
„Hele,” šťouchne jeden z netopýrů do souseda, „co je s ním?”
„Nevím, asi omdlel!”

Šuká mravenec kobylku, ta se píchne o keř a mravenec sebevědomě povídá: „Bolí, co?”

Sedí zajíček na pařezu, kouří žlutý startky a najednou jde kolem Arnold.
„Vítaj, Arnolde!”
„Vítaj, zajícu!”
Druhý den zase sedí zajíček na pařezu, tahá žlutý startky a vtom jde opět okolo Arnold.
„Vítaj, Arnolde!”
„Vítaj, zajícu!”
„Hele, Arnolde, co kdybys mě zítra pozdravil první?”
„Jasně, zajícu!”
Třetí den svolá zajíc zvířátka z celého lesa. Ohromná podívaná, všichni čekají, co se bude dít. Zajíc sedí na pařezu, hulí žlutý startky, když vtom přichází Arnold a povídá: „Vítaj, zajícu!”
Zajíc jenom potáhne, koukne na něj a odpoví: „Jdi do píče!”

Starý šnek sedí přilepený na kameni a brečí, až se mu klepe ulita. Zastaví se u něho žába a starostlivě se vyptává, copak se mu stalo.
„Moje žena mi utekla s mladým,” škytá šnek.
„Ale to už bylo přece loni,” namítne žába.
Šnek vysune své zarosené oči a upře pohled na blízký palouk: „No jo, jenže já ji před sebou pořád ještě vidím!”

Ptá se slon velblouda: „Proč máš prsa na hřbetě?”
„Hmm,” odpovídá velbloud, „zajímavá otázka od někoho, komu visí penis s ksichtu.”

Jede beruška šalinou a revizor se ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška jízdenku nemá, tak ji dají před soud a soudce se jí ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška ji nemá. Dají ji do vězení a policista se jí ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška ji nemá. Useknou jí hlavu, vyletí její duch a říká: „Beruška nemá jízdenku, beruška má šalinkartu!”

Dva králíci utekli z výzkumné laboratoře a poprvé v životě spatřili trávu. A tak hop, hop, hop - skákali přes ni, když tu potkali staršího králíka.
„Ahoj,” říká ten starší králík. „Pokud chcete, můžete bydlet se mnou v mém doupěti.”
„Co je to doupě?” zeptali se králíci.
„Pojďte za mnou,” pobídl je starší králík.
Odvedl je do podzemí a oni byli unešení všemi těmi chodbami a jeskyňkami a rozhodli se zůstat s ním. Ráno je probudí dupání. Dup, dup, dup - dupe starší králík a ptá se jich: „Nechcete jít se mnou na zelí?”
„Co je to zelí?” ptají se oba králíci.
A starší králík je odvede na pole plné zelí, kde celý den chroupou. Zelí jim hrozně chutná, a tak se vracejí spokojeni s plnými žaludky a pochvalují si dnešní den. Druhý den opět - dup, dup, dup, a...
„Pojďte na zelí,” říká starší králík, a tak hopkají.
A další den znovu. To už pak povídá jeden druhému: „Což o to, zelí je dobrý, ale copak tohle je ten slavnej život? Pojď, ten musí bejt někde jinde.”
A tak jdou. Opět hop, hop, hop přes trávu, až potkají mladšího králíka, který je hned zdraví: „Ahoj. Zvu vás do svýho doupěte. Mám tam plno mladejch králičích holek.”
„Co je to holka?” ptají se králíci.
„To uvidíte,” odpoví jim ten mladší králík. „Pojďte se mnou.”
Tak jdou a po celé tři dny si užívají - dupky, dupky, dupky. Ale pak přijde první králík za tím druhým a povídá: „Člověče, já odsaď musím vypadnout.”
„Cože?” diví se druhý králík. „Vždyť tohle jsou ty nejlepší dny našeho života!”
Nespokojenec na to: „No jo, to je pravda. Ale když já už mám strašnou chuť na cigáro!”

Sedí tři myslivci v hospodě a chválí své psi. První říká: „Minule jsem vyšel na hon a zjistil jsem, že jsem zapomněl náboje. Dal jsem psovi očuchat pušku a on mi je donesl z domu.”
„Já jsem si jednou zapomněl pušku,” vypráví druhý. „Dal jsem svému psovi očuchat náboje a on mi ji donesl.”
Nakonec se dostane ke slovu třetí: „To všechno nic není. My jsme se jednou šli koupat a manželka si zapomněla plavky. Dal jsem ji psovi očuchat na příslušných místech a za chvíli dotáhnul souseda za koule!”

Starší paní si kupuje papouška a usměje se na něj: „Tak co, ty hlupáčku, umíš mluvit?”
„A co ty, čarodějnice?” odvětí papouch. „Umíš létat?”

Dva zvěrolékaři končí operaci slona.
„Dneska nám to šlo dobře,” pochvaluje si jeden. „Tentokrát jsme tam nezapomněli žádné nástroje.”
Druhý se blaženě usměje, ale pak se rozhlédne okolo a zděsí se: „A kde je sestřička?!”