Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Na policejní stanici zvoní telefon. Velitel ho zvedne, chvíli poslouchá a pak dává rozkazy: „Právě volali, že ve Vodičkově ulici někoho přejeli na zebře a pachatel ujel. Pošlete tam záchranku a vyhlaste pátrání po tom cirkusákovi!”
„Ale pane veliteli, po jakém cirkusákovi?”
„Myslím hlavou, ne? Kdo jiný by mohl po Praze jezdit na zebře?”

Sedí policajt na lavičce v parku a usedavě pláče. Přisedne k němu babka a ptá se, co se mu stalo.
„Ztratil se mi služební pes!”
„Však on trefí na stanici, uvidíte.”
„On jo, ale já ne!”

Stěžuje si trestanec ve vězení spoluvězňům: „Život je pes! Dříve jsem pracoval jako kovář a tyhle mříže jsme vyráběli...”

Známý bavič z TV Nova přejel křižovatku na červenou. Policajt ho zastaví: „Pane, jel jste na červenou, to bude za pět set. Jé, to jste vy? No, tak když mi řeknete nějakej hezkej vtip, já vám tu pokutu odpustím.”
Chlápek zapřemýšlel a spustil: „A to víte, jak v Číně řešili problém populační exploze? To ve vybraných okresech svolali chlapy do tělocvičny a pustili jim nějaký hodně ostrý erotický film. A v půlce najednou vzali kosy a co přečnívalo, to usekli.”
Policajt se ptá: „A co udělali s těmi... odseknutými?”
„Poslali je sem a stavějí je na křižovatky!”

Ptá se komisař studenta policejní akademie při závěrečných policejních zkouškách: „Před budovou školy stojí bílý Favorit. Jaké je barvy?”
Student přemýšlí... nic.
„Pomohu vám. Před budovou školy stojí bílé auto, je to Favorit bílé barvy. Jaké barvy je tento bílý Favorit bílé barvy?”
Student přemýšlí a odpoví: „Že by bílý?”
„Výborně!” zaraduje se komisař. „Teď přijde druhá otázka, je trochu složitější, proto se, prosím, soustřeďte. Favorit má pět převodových rychlostí. Kolik rychlostí má auto značky Favorit?”
Zpocený student úporně přemýšlí a nic.
„Je mi vás líto, pomohu vám. Auto značky Favorit s pěti převodovými rychlostmi má pět rychlostí. Kolik rychlostí má auto značky Favorit s pěti rychlostmi?”
Student přemýšlí, už není tak zpocený, ještě přemýšlí a odpoví: „Že by bílý?”

Policajti jsou na obchůzce. Jdou kolem rybníka, kde pije kráva a chlap ji při tom dojí. Pomyslí si, jak je to jednoduché a výhodné. Když se vrátí na stanici, hned o tom říkají kolegům: „Chlapi, měli bychom si koupit krávu. Viděli jsme, jak pila vodu z rybníka a rovnou ji přeměňovala na mléko a chlap ji hnedka dojil.”
Tak koupí krávu a jdou k tomu rybníku. Na břehu velitel poroučí: „Ponořte jí hlavu.”
Kráva samozřejmě nechce, tak ji donutí násilím. Tahají ji za cecky a nic. Velitel rozkazuje: „Ponořte ji hlouběji.”
Zase nic.
„Ještě hlouběji,” naléhá náčelník.
Kráva, celá vystresovaná, se z toho posere. Velitel volá: „Dost, už saje bahno!”

Chlapík jde do důchodu a za ušetřené peníze si chce koupit něco, po čem vždycky toužil - sportovní auto. Udělá to a hned vyrazí na dálnici, když se za ním náhle objeví policejní auto. Chlápek si pomyslí: „Mám Ferrari, ujedu mu jako nic!”
Sešlápne pedál až k podlaze - 160, 180, 220 km/h, ale pak ho napadne, že se kvůli tomu přece nezabije a zastaví. Policajt dojde k němu a říká: „Už jsem slyšel úplně všechny výmluvy, ale mám dneska dobrou náladu, takže když mi řeknete něco, co ještě nikdo nezkoušel, nechám vás jet.”
Chlápek povídá: „Jsou to dva dny, co mi manželka utekla s policajtem. Myslel jsem, že jste to vy a vezete mi ji zpátky!”
Policajt mu pokyne: „Dobře, jeďte!”

„Není vám trapné psát tomu lumpovi, zloději a darebákovi Vážený pane?”
„A jak ho mám oslovovat?”
„Vážený kolego!”

Přijde policajt k nápojovému automatu a hodí tam 5 Kč. Vypadne kafe. Hodí tam opět 5 Kč a znovu vypadne kafe. Tento postup opakuje asi desetkrát. Za ním se vytvoří dlouhá fronta a on stále hází další a další pětikoruny. Žena, stojící hnedka za ním, už to nevydrží a zaťuká mu na rameno: „Pane policajt, jak dlouho vám to bude ještě trvat? Nechcete toho už nechat?”
„Co blázníte, ženská?!” oboří se na ni policista. „Teď, když vyhrávám?!”

Jdou večer policajti parkem a jeden si potřebuje odskočit. Za chvíli se ozve: „Hele, Jožko, mohl bys mi podat baterku?”
„Proč?” diví se kolega. „To si chceš na to hovno posvítit, nebo co?”
„Ne, hovno už jsem měl třikrát v ruce, ale hledám obušek!”