Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přišla paní k soukromému doktorovi, který měl ten den zrovna blbou náladu, a tak když ji prohlédl, prohlásil na adresu jejích bolestí: „No, budete se muset naučit s tím žít.”
Když jí pak přišel účet na 350 korun, poslala ho zpátky s poznámkou: „Budete se muset naučit žít bez toho!”

U lékaře: „Je mi líto, pane Vaněk, nedá se nic dělat, tu nohu vám musíme amputovat.”
„Díky Bohu, já už jsem si myslel, že mi zakážete pít!”

Chlápek se svěřuje lékaři: „Manželka si pořád stěžuje, že jsem v posteli brzo hotový, kupoval jsem různé drahé prášky a ono pořád nic.”
„Tak to zkuste řešit za pomoci jídla - tady máte jídelní lístek, přečtěte mi ho.”
„Dršťková polévka, polévka s kapáním, guláš, vepřo knedlo zelo, svíčková...”
„No vidíte, naučte se ho nazpaměť a pak si to při souloži přeříkávejte, dokud nedojdete k vrchnímu kuchaři. Takhle budete myslet na něco jiného a vydržíte mnohem déle!”
Muž běží domů, přemluví manželku, že tentokrát to bude super a začne: „Dršťková polévka, polévka s kapáním, gulááááááááááááš... Pane vrchní, platím!”

Pán žádá o plastiku, protože při nehodě přišel o přirození.
„Ale vážený, teď přece není problém dát vám náhradní,” vysvětlil mu doktor.
„Tak jestli to opravdu jde, máte nějaké vzorky?”
„Ale jistě, pojďte se podívat.”
Pán si vybírá, tenhle je moc malej, tenhle se mi taky nelíbí, až urolog vytáhne vzorek penisu jako hrom.
„Tohle je ono, máte to taky v bělošském provedení?”

Lékař potkal svou bývalou sestřičku a ptá se: „Tak co, máte to na tom novém pracovišti lepší?”
„Lepší ne, ale častěji!”

„Pane doktore, nikdo mě nevnímá.”
„Další, prosím!”

Panu Hrachovi se narodí syn Tonda, a tak se na něj jde podívat do porodnice. V přízemí je nápis: „Geniální děti.”
Pan Hrach se zaraduje a ptá se sestřičky, kde leží jeho syn.
„To musíte do čtvrtého patra.”
Pan Hrach si říká, že s géniem by byly beztak jen problémy a jde výš. V prvním patře je nápis: „Normální děti.”
Jde zase výš a ve druhém patře je napsáno: „Debilní děti.”
Pan Hrach si jen povzdychne a stoupá zase výš. V posledním patře je malá místnůstka a na dveřích je napsáno: „TONDA HRACH.”
Pan Hrach s napětím vejde dovnitř, a jediné, co vidí na posteli, je veliké ucho. Ptá se sestřičky: „Můžu mu aspoň něco říct?”
„Ne, on je úplně hluchý.”

„Doktore, mám strašný problém!” stěžuje si děda. „Mám takový průjem, že mi teče po nohách...”
Doktor si sedne a něco píše. Stařík se ho zvědavě ptá: „Co mi to předepisujete, pane doktore, tabletky nebo injekce?”
„Nic z toho, píšu vám potvrzení, že můžete srát po cestě...”

Veze holka slepého kamaráda, na křižovatce si to neuvědomí a povídá: „Vidíš něco zprava?”
„Nevidím, ale až to ucejtím, tak ti řeknu!”

Doktor: „Předepíši vám lék, ale je hořký, tak si myslete, že pijete víno!”
Po týdnu pacient přijde: „Pane doktore, co kdybych pil víno a myslel si, že to je ten hořký lék?”