Anekdoty a vtipy o cestování

Na zaoceánské lodi zemře námořník, pochovávají jej do moře a protože nemají zátěž, přiváží mu k nohám pytel s uhlím.
„To jsem nevěděl, že do pekla si musíte brát i uhlí,” komentuje jeden z cestujících.

Čerstvě ženatý námořník byl přeřazen na malý ostrov v Pacifiku. Píše manželce: „Drahá, uplyne dlouhá doba, než se znovu uvidíme. Už teď se mi stýská a nevím, jak to bez tebe vydržím. Navíc je tady všude spousta mladých dívek. Poraď mi. Myslíš, že kdybych si našel nějaký koníček, pomůže mi to odolat pokušení?”
Manželka mu zpátky poslala harmoniku, ať se na ni naučí hrát. Po roce se manžel vrátil domů, otevřel dveře a objal manželku: „Nemůžu se dočkat, miláčku, až tě odnesu do postele a budeme se vášnivě milovat celou noc.”
„Moment, moment, drahý. Nejdřív mi ukaž, jak umíš na harmoniku!”

„Osmitisícovky už mě nebaví,” plácl horolezec po zádech překvapeného kamaráda a ukázal na krásnou dlouhonohou blondýnku: „Teď raději zdolávám metr devadesátky!”

Jeden prozíravý trosečník se zachránil s plnou bednou whisky. To se mu to potom trosečničilo! Když ho po delším čase objevil zaoceánský parník a zachránci vystoupili na břeh, ptali se ho: „Proč jste o sobě neposlal žádnou zprávu, když tu máte kolem sebe tolik prázdných lahví?”
„To bylo těžké,” povídá trosečník. „Všechny ty láhve byly nejdřív plné a nemělo cenu je vypouštět na moře, protože by šly ke dnu.”
„To je jasné, ale potom, byly prázdné!”
„Ano,” přikývl trosečník, „ale já neměl, čím bych je zazátkoval, protože jsem tu neměl vývrtku, a tak jsem namačkal všechny zátky prstem dovnitř.”

Zastaví stopařka auto: „Jak daleko je to do Prahy?”
„Slabou čtvrthodinku.”
Po půlhodině: „Jak je to daleko do Prahy?”
„Slabou hodinku!”
„???”
„No, já jedu opačným směrem - do Brna!”

Unavený cestující vstoupí do své kajuty, aby si odpočinul. Jen co se převlékl do pyžama, vyruší ho něžné zaklepání na dveře kajuty. Otevře a spatří roztomilou dívku v průsvitné noční košilce.
Dívka upadne do rozpaků: „Ach... promiňte, myslela jsem, že jste ten pán z poslední noci!”

Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS.
„Nejede?” ptá se nerudný Arab.
„Jede, ale moc pomalu,” stěžuje si cizinec.
Arab mu pokyne: „Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu.”
Sotva je zvíře na rampě, popadne velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem.
„Chlape,” rozčílí se cestovatel, „jak já teď to zvíře doženu?”
„Jak?” mávne rukou servisák. „Zacouvejte si na rampu...”

Zavilý motorista, známý svými četnými autonehodami, se s hrdostí svěřuje svému známému: „Mám krásný nový silný vůz. Hravě udělá sto šedesát za hodinu.”
Známý na to lakonicky: „Přejetých?”

V trolejbusu jede babička se svým vnukem, sedí na zadních sedadlech a trolejbus zastavuje na červenou u erotického klubu. Dítě ukazuje na příslušný dům a prohlásí na celý trolejbus: „Maminčina práce!”
Načež s ním babička na nejbližší zastávce vystupuje.

Muž zastaví stopařce, chvíli jedou a stopařka se náhle zeptá: „Pane, můžu kouřit?”
On pokrčí rameny a povídá: „Klidně, když se vám vejde hlava pod volant.”