Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Jde pocestný okolo prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se: „Proč má to prase dřevěnou nohu?”
Farmář na to: „O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se k domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně.”
„Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. Prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo, až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat.”
„Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„No, vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti.”
„No, to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Když je prase tak hodné, když nás má tak rádo, tak ho přece nesníme najednou!”

„Podívej, kolik ryb jsem chytil!” chlubí se ženě pan Hovorka.
„Nekecej,” zpražila ho vševědoucí manželka, „sousedka tě viděla vycházet z rybárny!”
„To je pravda,” pohotově odvětí muž. „Prodal jsem jim přebytky, protože jsem je nemohl unést!”

Jde chlapík do lesa na houby a najednou vidí mladou ženskou, jak přijde k hříbku, odlomí klobouk, vyhrne si sukni a hezky bez kalhotek si na nožičku houby zasedne a vrtí se. Když se to tak třikrát opakuje, chlapík si říká, že toho musí využít. Zahrabe se do listí, na ztopořený úd nasadí klobouk od houby, kterou předtím našel, a nehnutě čeká.
Mladá houbařka k němu přijde, odlomí klobouk a vítězoslavně vykřikne: „Konečně pravák!”
Vytáhne z kapsy kudlu a šmik!

Sedí děda Přibyl u řeky.
„Co děláš, Karle?” volá na něj známý.
„Chytám ryby!” rozhazuje rukama děda.
„A proč nemáš rukavice?”
„Na co?”
„Jestli chytneš hovno jako vždycky, tak aby sis neumazal ruce!”

Děda vytáhl z vody tříkilovou štiku. Okamžitě se seběhli jeho přátelé a začli úlovek obdivovat. Stařík se pyšně nadmul a povídá: „Jo, hoši, a to už je druhá.”
„Od rána?” obdivně to zahučí davem.
Šťastný rybář na to: „Ne, od třiačtyřicátého roku.”

„Akvaristika, to je moje slabost,” prozrazuje pan Krátký. „Celé hodiny se mohu těšit z exotických rybek.”
„A co na to tvoje žena?” diví se známý.
„Co té je do toho, čím se zabývám v práci?!”

Baví se tři rybáři, co kdo ulovil. První se chlubí: „Já jsem ulovil pětikilového kapra.”
„Já zase desetikilovou štiku,” trumfuje ho druhý.
Třetí vítězí: „Na mého dvacetikilového sumce nemáte.”
V tu chvíli první zklamaně prohlásí: „Že já vůl vždycky začínám první!”

Dohadují se tři rybáři u vody, kdo má lepší manželku. Každý z nich je přesvědčený, že ta jeho je nejlepší. Tak se jdou podívat k prvnímu rybáři a otevře jim výstavní blondýna, ženská krev a mlíko.
„To není špatný,” zhodnotí ji ti dva.
Pak se jdou podívat ke druhému rybáři. Otevře jim super bruneta, hotová modelka.
„Hm, to taky není špatný.”
Nakonec jdou ke třetímu rybáři a ten svoji starou přiváží na vozejku. Místo rukou má pahejly, jedna noha končí pod kolenem, chybí jí jedno oko a po celém těle má jizvy.
„Já vím, chlapi, nic moc,” komentuje to její manžel. „Ale už jsem na ni chytil tři žraloky!”

V ovocném sadu: „Co děláte na tom stromě?”
„Chci se oběsit, život mě omrzel.”
„Takové ptáčky já znám. Nedávno mi jeden tvrdil totéž a když jsem odešel, otrhal mi všechny třešně!”

Jde vlk po lese a najednou vidí chaloupku a v ní pěknou lišku. I vlezl do chaloupky a s liškou si tak trochu proti její vůli pořádně užil.
Když bylo po všem, liška se na něj s takovým záhadným úsměvem podívá a zeptá se ho: „Hele, vlku. Máš ty vůbec potvrzení, že nemáš AIDS?”
Vlk hrdě odvětí „No jasně.”
A liška na to: „Tak ho můžeš roztrhat...”