Anekdoty a vtipy o ženách a manželkách

V okresním městě přijde žena do redakce místních novin požádat, aby do smutečního sloupku napsali oznámení o úmrtí jejího muže. Redaktor jí oznamuje, že se platí deset korun za slovo. Žena zapřemýšlí a povídá: „Tak tam napište: Zemřel Oldřich Novák.”
Redaktor je dost zaražený a upozorní ji: „Paní, minimální délka smutečního oznámení je sedm slov.”
Ona se znovu zamyslí a diktuje: „Tak tedy: Zemřel Oldřich Novák, prodám Škodu 130 r.v. 1988.”

„Váš manžel je nějaký smutný,” povídá paní Vaňkové přítelkyně. „To ještě nenašel práci?”
„Právě naopak!”

Pozdě večer přechází přes tmavý park osamělá žena, když se ze tmy náhle ozve: „Stát!”
Žena se zastaví.
„Lehni!”
Žena si lehne.
„Plaz se!”
Žena je strašně ustrašená, a tak se začne plazit.
Po chvíli se nad ní někdo skloní a s lítostí se zeptá: „Paní, je vám špatně? Já tu sice cvičím svého psa, ale mohl bych skočit pro doktora!”

Na dámském dýchánku: „A kde je vlastně tvůj manžel?”
„Doma, se svým čtyřnohým přítelem.”
„Vy jste koupili psa?”
„Ale kdepak, měla jsem na mysli gauč před televizí!”

„Kolik vážíš?” ptá se jedna postarší dáma druhé.
„Nó,” protahuje ta druhá, „s brýlemi padesát kilo.”
„A bez brýlí?”
„Bez brýlí to nepřečtu.”

„Podle mě je žena nejšťastnější, když se vdá za muže, kterého chtěla,” prohlásí na čajovém dýchánku paní Jitka.
„To si nemyslím,” namítne paní Irenka. „Podle mě je nejšťastnější, když si vezme muže, kterého chtěla jiná!”

Paní Najmanová si u sousedky pochutnává na buchtě.
„Trouba vám peče dobře, že?” konstatuje mezi sousty.
„Peče,” přisvědčí sousedka. „Ale těch řečí, než ho k tomu dokopu!”