Anekdoty a vtipy o škole, žácích a učitelích

„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka.
„Voda,” povídá Mařenka.
Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.”
Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!”

Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.”
Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!”

Stěžuje si paní učitelka otci jednoho žáka: „Váš syn se mě před celou třídou nahlas zeptal, jestli bych se s vámi nevyspala!”
„Já vím,” odvětí pán. „Protože ale nepřinesl žádnou odpověď, tak se jdu zeptat sám.”

Ptá se profesor studenta: „Co nám můžete říci o vlivu dědičnosti?”
„Když se dítě podobá otci, je to dědičnost. Když sousedovi, je to vliv prostředí.”

Matfyzák přijde na přednášku asi o půl hodiny později a když vstoupí do třídy, profesor se ho zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: „Pane profesore, já se vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě, a tak abych stihnul vaši přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, když mi náhle na náměstí Republiky chcípnul.”
Profesorovi se to nechce věřit, ale nechá ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když pět minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá: „Tak co, pane kolego? Taky vám na náměstí Republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy?!”
Student rozhodí rukama: „Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na náměstí Republiky musela tramvaj zastavit, protože tam leželi dva chcíplí koně!”

Učitel se ptá žáka: „Kde leží Afrika?”
„Na mapě.”

Pan inspektor navštíví hodinu angličtiny. Paní učitelka s nádherným zadečkem se předkloní, něco napíše na spodek tabule a řekne: „Pepíčku, přelož to.”
Chlapec praví: „To je ale nádherná prdelka!”
„Špatně, ty sprosťáku!” rozzlobí se učitelka.
Pepíček se nakloní k inspektorovi a vyčítá mu: „Když neumíte anglicky, alespoň nenapovídejte!”

Ptá se paní učitelka žáků po prázdninách, kde byli na dovolené. Alenka povídá: „My doma většinou mluvíme německy, tak jsme byli v Německu.”
Pavlík říká: „My doma nejvíc mluvíme anglicky, tak jsme byli v Anglii.”
A na konec Pepíček: „My doma mluvíme sprostě, tak jsme letos byli v prdeli!”

Učitel v páté třídě zdůrazňuje význam široké slovní zásoby: „Použijte jedno slovo desetkrát za sebou a zůstane vám na celý život.”
Z konce třídy se ozve tichý chlapecký hlásek: „Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena!”

Hodina. Učitelka: „Tak, děti, každý z vás má nějakého koníčka, třeba něco sbíráte. Co sbíráte, děti?”
Děti: „Já, prosím, ubrousky.”
„Já angličáky.”
„Já tácky od piva.”
„Já primeráky.”
Pepíček: „Já sbírám duševní pochody.”
Učitelka se zarazí: „Duševní pochody? Copak to je, Pepíčku?”
Pepíček vysvětluje: „No, paní učitelko, představte si, že stojí dvě paní před samoobsluhou a právě si koupily zmrzlinu. Jedna ji líže normálně a ta druhá takhle...” Načež rukou a pusou předvádí něco, co se strašně podobá sexu. Učitelka zrudne a děti se baví. Pepíček nakonec povídá: „Tak a teď mi řekněte, paní učitelko, která z nich je vdaná?”
Učitelka zaraženě koktá: „No, ehm. Já ti nevím, Pepíčku. No, ehm, asi ta druhá.”
„Jó?” usměje se Pepíček. „Prd! Vdaná je ta první, protože má snubní prstýnek. Ale váš duševní pochod si, paní učitelko, zapisuju!”