Anekdoty a vtipy o práci a povoláních

Křehký a zakřiknutý pan Vodička se usadí u holiče a nastoupí na něj učedník. Pečlivě Vodičku namydlí, máchne břitvou a řízne ho do tváře. Uvidí to mistr, přiběhne ke křeslu, chce dát učňovi facku, ale ten se uhne a facku dostane Vodička. Grobiánský mistr, takový podmračený hromotluk, se ani neomluví a vrátí se do své kóje.
Učeň pokračuje, máchne břitvou podruhé a uřízne Vodičkovi kus ucha.
„Ale tohle už přestává všechno!” pobouřeně se ozve Vodička.
Učeň postrčí ušní lalůček po podlaze a kývne: „Moc tady neřvěte, seberte si ze země ten bordel a koukejte plavat, nebo vás náš mistr zabije!”

Jistý řemeslník se živil zařizováním interiérů, pokládal lino. Jednou byl dělat nějakým zazobancům celý barák, stovky čtverečních metrů. Konečně po několikahodinové únavné práci dodělal podlahu ve vstupní hale, otřel si čelo a těšil se, že si konečně může dát cigaretku. Hledá v montérkách krabičku a kde nic, tu nic. Jeho zrak spočinul uprostřed místnosti, kde se na něj usmívala taková malá vyboulenina.
„Sakra, přece to už nebudu předělávat,” říká si.
Vzal tedy velkou palici a tak dlouho do cigaret bušil, až byla podlaha opět perfektně rovná. Paní domu se přišla podívat na výsledek, pochválila práci, zaplatila a povídá: „V kuchyni na lednici jste si nechal cigarety. A, mistře, neviděl jste tu někde našeho křečka?”

Pan Kalianko: „Šéfe, mohl bych zítra dostat volno? Chtěl bych jít na pohřeb tchyni.”
Šéf zasněně odpoví: „Jó, to bych já chtěl taky!”

Šéf navrhuje atraktivní podřízené: „Pojeďte se mnou přes víkend na chatu a já na ni napíši vaše jméno.”
„Abych s vámi jela,” sladce se usměje kráska, „to byste musel napsat chatu na moje jméno!”

Zeptá se pan ředitel jednoho zaměstnance: „Chceš mít větší výplatu?”
„Pochopitelně, pane,” nemá se čím tajit podřízený.
Ředitel na to: „Tak si ji prohlížej pod lupou!”

Zaměstnanec nadhodí na firemním večírku: „A ten vtip, jak manželka křičí: Jémináčku, spolkla jsem špendlík! A manžel ji napomíná: To je toho, vždyť jich máš plnou krabičku - znáte?”
Šéf: „Ne, neznám. Povězte mi ho.”

Potkali se dva žebráci. Jeden z nich si vydělal za krátkou dobu tisíc korun.
„Copak jsi těm lidem říkal, že tě tak obdarovávali?”
„Že mi umřela žena!”

Na stavbě: „Šéfe, zlomila se mi lopata!”
„Tak se opři o míchačku!”

To takhle mistr kouká, že mu po stavbě zmateně chodí dělník, a tak za ním jde a ptá se, co dělá. A on na to: „Hledám hranol 20 na 20.”
Mistr říká, že mu pomůže. Hledají, hledají a vidí je stavbyvedoucí a hned se jde zeptat, co jako dělají. Mistr mu povídá: „Tady Franta hledá hranol 20 na 20.”
A tak stavbyvedoucí taky pomáhá hledat. Když pořád nemůžou najít, najednou Franta povídá: „Víte co, chlapi? Kašlete na to, já si sednu na kulatinu.”

Mezi povinnostmi jednoho ze zaměstnanců bylo nosit každé ráno horkou kávu pro šéfa. Šéf byl ale naštvaný, že jeho hrnek kávy dorazil vždy plný pouze do dvou třetin. Úředník se mu snažil vysvětlit, že kávovar je na druhé straně budovy než šéfova kancelář, a tak musí pospíchat, aby byla káva horká, a proto jí tolik cestou vždycky vybryndá. Žádné šéfovy nadávky a řvaní bohužel nepřinesly na jeho stůl plný hrnek kávy, až nakonec pohrozil, že mu strhne třetinu platu, pokud mu nebude nosit plný hrnek.
Další ráno dostal šéf hrnek kávy plný až po okraj a tak to šlo několik dalších dnů. Šéf měl radost nad svým úspěchem a zeptal se zaměstnance na jeho techniku.
„No, na tom nic není, já si vždycky vezmu nějaké to kafe do pusy, jakmile vyjdu z kuchyně, ten zbytek už nevybryndám, a pak ho zase vyplivnu do hrníčku, než vejdu do vaší kanceláře!”