Anekdoty a vtipy o práci a povoláních

Zedník volá stavbyvedoucímu: „Pane šéf, dnes fakt nemůžu přijít do práce. Bolí mě hlava, břicho a celej se cejtím takovej oslabenej.”
Vedoucí mu říká: „Počkej, Tondo, neblbni, máme frmol, víš, že tě dneska opravdu potřebuju. Víš, co já dělám v případě, kdy je mi podobně? Řeknu manželce, ať mi ho vykouří a hned je mi líp a do práce dojdu. Zkus to taky!”
Za dvě hodiny volá zedník znovu: „Šéfíku, za chvíli jsem v rachotě. Udělal jsem přesně to, co jste mi poradil a cejtím se jak rybička. Jo a máte moc krásnej barák...”

Říká Pepa Kalianků: „Já jsem do mistrovského místa vložil veškerou svou inteligenci!”
„To jsem nevěděl, že se dobrá místa dávají ještě i dnes zadarmo!”

„Kolik máš ve svém podniku zaměstnanců?”
„Dvacet!”
„Tak proto jsi měl ten barák postavený dříve než já!”

Přijde ředitel do práce a sekretářka na něj hned vybafne: „Pane šéf, mám pro vás dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou.”
„Tak mi nejprve řekněte tu špatnou.”
„Propustili vás.”
S ředitelem to trhlo a zdrceně odpoví: „A ta dobrá zpráva?”
Sekretářka se sladce usměje: „Budeme mít spolu děťátko!”

Baví se dva známí: „Ahoj, jak žiješ?”
„Ale jde to. Mám skvělou práci. Představ si, pode mnou je přes 500 lidí!”
„Hmmm, a co vlastně děláš?”
„Sekám trávu na hřbitově.”

Baví se dva ředitelé: „Víte, pane kolego, že ve vašem závodě pracuje můj vnuk?”
„Ano, vím, je to velice vtipný člověk. Právě když tady minulý týden hrál Real Madrid, bral si volno na váš pohřeb.”

Přijde chlápek k fotografovi se zvláštním přáním: „Mohl byste mě vyfotografovat za stromem?”
„To nebudete na fotografii vidět.”
„V tom je ta finta - pošlu to matce k narozeninám, ona se na fotku podívá a řekne: Kdepak je náš Pepa? A já schovanej za tím stromem vylezu a řeknu: Tady jsem, mami!”

V kanceláři po posledním diktátu - sekretářka hupsne šéfovi na klín a hladí ho za ušima. Důvěrností přibývalo a nakonec se usnesli, že odjedou k ní domů. Tam to oba správně rozpálili v posteli. Po delší chvíli se šéf zvedne, podívá na hodinky a prohlásí, že musí okamžitě odejít. Než odejde, ptá se ještě sekretářky, jestli nemá křídu.
„Jakou křídu?” diví se milenka.
„No prostě kus křídy!”
Sekretářka se podívala do svého krejčovského šuplíku, křídu našla, a tak mu ji dala. Když přišel šéf domů, už ho tam čekala žena s otázkou: „Kde jsi byl tak dlouho?!”
On jí v rychlosti vysvětluje: „Sekretářka mi v kanclu hupsla na klín, tak jsme jeli k ní a v posteli to pořádně rozpálili, no a tak jsem přišel pozdě.”
Žena se na něj zašklebí a odpoví: „Ty starý chlubile, byl jsi zase na kulečníku! Ještě máš křídu za uchem!”

Povídá sekretářce kolega: „Evičko, já vás včera na tom podnikovém večírku viděl tančit na stole.”
„Opravdu? A viděl jste ještě něco víc?”
„Ne, to jsem neviděl.”
„No, tak to jste odešel hodně brzy!”

Chlubí se Bořek kamarádům: „Za můj poslední nápad ve fabrice jsem dostal deset tisíc!”
„A to je budeš splácet, nebo si je odsedíš?”