Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích

„... a co jste měli dnes ve škole od tří do čtyř?”
„Hlad, maminko!”

Přijde Pepíček do ztrát a nálezů: „Prosím vás, mohl bych u vás ztratit housle?”

Malá Markétka luští křížovku: „Tati, jak se řekne hrůza na šest?”
„Svatba...?”

„Tati,” chlubí se Pepíček, „zachoval jsem se ekologicky, chránil jsem naše lesy!”
„Sbíral jsi starý papír?” zeptá se jeho otec.
„Ne,” povídá Pepíček, „ušetřil. Udělal jsem to rovnou do kalhot!”

Pan Oliva přistihne ve své zahradě Pepíčka, jak mu trhá třešně a začne řvát: „Počkej, já to řeknu tvému tatínkovi, až ho uvidím.”
„To můžete,” odvětí Pepíček, „je pár větví nade mnou!”

Ptá se dcera otce: „Tati, co to je čestný titul?”
„To je něco, jako když se mně říká hlava rodiny!”

Přijde Pepíček do obchodu a říká prodavačce: „Jednu felvivku.”
Prodavačka se ho zeptá: „Co, prosím?”
„Jednu felvivku.”
Tak mu dá želvičku, on přijde druhý den a povídá: „Felvivka má teplý nohy.”
„A co jsi s ní dělal?”
„Vn vvvvvvvvvv...”

„Chlapečku, je doma tatínek?”
„Není.”
„A kdy se vrátí?”
„Když se prý bude dobře chovat, tak za deset let.”

Jde Pepíček s babičkou do města a najde pětistovku. Hned ji chce sebrat, ale babička mu přísně řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Tak pokračují dál a Pepíček vidí na zemi tisíc korun a chce je sebrat, ale babička mu zase řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Jdou dál a babička uklouzne na slupce od banánu.
„Pepíčku, pomoz mi,” prosí vnoučka.
Ale Pepíček na to: „Co je na zemi, to se nesbírá!”

„Pepíčku, máš už udělané úkoly?”
„Jo.”
„Ty neumíš odpovídat celou větou?”
„Jo, kurva!”
„No vidíš, že to jde!”