Anekdoty a vtipy ze života

Jde koktavej a plešatej po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!”
A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?”

„Mistře, už jste tyhle anekdoty někomu vyprávěl?”
„Ještě ne.”
„Tak mi tedy řekněte, od čeho máte ten monokl pod okem?”

„Víš, jak udržíš pitomce 24 hodin v nejistotě?”
„To nevím, jak?”
„Zítra ti to řeknu!”

„Dobrý den, pane profesore.”
„Dobrý den, vážený pane profesore.”
„Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana.”
„Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?”
„Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo Obávám se, že vaše věta není úplně přesná..., říkal Hovno..., pane profesore.”

O půlnoci zvoní zvonek u Vonášků.
„Kdo je?”
„Soused.”
„A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?”
„Máte česnek?”
„Nemáme!”
Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu.
„Kdo je?!”
„Soused.”
„A co pořád chcete?!”
„Nic, nesu vám česnek.”

„Umíte plavat?”
„Ano.”
„A kde jste se to naučil?”
„Ve vodě.”

„Kde jsi vzal tak fantastickou sbírku CD muziky? Ta musela stát peněz!”
„Ani korunu. Původně jsem měl jen jedno CD, které jsem si pouštěl stále dokola 24 hodin denně. A pak z čista jasna mi sousedi začali dávat stále nová a nová.”

„Jak se cítíte v nových brýlích?”
„Výborně. Najednou potkávám spousty známých, které jsem neviděl celé roky.”

Potkají se dva strejci na návsi a jeden povídá: „Člověče, v tý Praze je to ohromný. Dají ti najíst, nechají tě vyspat a ještě ti zaplatí.”
„Tys tam byl?”
„Ne, ale moje dcera.”

„Haló, je to 44 444? Zavolejte prosím 155, nejde mi vyndat prst z číselnice telefonu!”