Anekdoty a vtipy o tchyních a tchánech

„Miláčku, co dáme mojí mamince k Vánocům? Vloni jsme jí koupili křeslo, co by se k tomu hodilo?”
„Co tak elektrický proud?”

Přijde si jednou kanibal kupovat domek. Ptá se prodávajícího: „Pane Lichnovský, kolik byste mi dal za toho pejska?”
„Ani korunu,” neváhá prodávající.
„A za vaši manželku?”
Prodávající malou chvilku váhá, ale pak řekne, že taky ne.
„A za vaše děti?”
Pan Lichnovský váhá minutu a povídá: „Ne, ne, kdybych vám je dal, manželka by mě vyhodila z domu.”
„Ale návrh bych tady měl,” řekne po chvíli s nadšením prodávající. „Co moji tchyni?”
Kanibal zhnuseně odpoví: „Ani náhodou! Nechci si kazit chuť k jídlu!”

Povídá tchyně zeťovi: „Tady máš sto tisíc korun a dělej, co umíš, ale až umřu, chci mít hrob na Veleslavíně.”
Zeť si vezme peníze a na několik dní se ztratí. Pak přijde a říká tchyni: „Dělej, co umíš, ale pohřeb je zítra.”

Prosí Pepa ďábla: „Klidně ti upíšu duši, jen mne zbav tchyně.”
„Tak to nepůjde, my máme zakázáno dělat dobré skutky!”

Vůz autoškoly přijede k semaforu, kde svítí červená a po přechodu přechází jedna stará paní. Zkoušený říká, co právě bude dělat: „Takže teď musím zastavit, že?”
Na to učitel autoškoly odpoví: „Za normálních okolností ano, ale nyní jeďte dál - po tom přechodu jde moje tchyně.”

Volá chlapík u řeky: „Pomoc, topí se mi manželka, dám tisíc korun za záchranu!”
Nikdo se nehlásí, a tak zvýší odměnu na deset tisíc. To už jeden muž do vody skočí a ženu přinese.
„Proboha, to je omyl, vy jste nevylovil ženu, ale tchyni, co byla na lodičce s ní!”
Zachránce zesmutní, sáhne do kapsy pro peněženku a smutně se ptá: „Tak kolik jsem dlužen?”

Přijde manžel - hrobník domů strašně unavený, ruce vytahaný až ke kolenům. Manželka se ho ptá: „Hodně práce?”
„Ne, pochovávali jsme jen jednu tchyni. Ale pozůstalí tolik tleskali, že jsme ji museli osmkrát vytáhnout.”

Policista staví řidiče: „Jel jste příliš rychle!”
„Naopak, jel jsem pomalu.”
„A jak mi to chcete dokázat?”
„Jedu na nádraží pro tchyni!”

Pán s manželkou a tchyní jel na dovolenou do Izraele. Tam ale tchyně zemřela. Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převezení těla zpět do Ameriky bude stát pět tisíc dolarů. Jestli ovšem tchyni pohřbí ve Svaté zemi, bude to stát pouze dvě stovky.
Manžel navrhl: „Pošleme ji domů.”
A funebrák se zeptal: „Prosím vás, jste si jisti, že to opravdu chcete takto? Převoz je velmi drahý. Za dvě stě dolarů byste tady mohli mít krásný pohřeb.”
„Podívejte se, pane,” povídá manželka, „před dvěma tisíci lety jste tady pohřbili jednoho chlapíka a on za tři dny vstal z mrtvých. Tak tohle nebudu riskovat!”

„Mohl byste mě informovat, kolik u vás stojí jeden diskrétní pohřeb?”
„No záleží na tom, jakou rakev si vyberete.”
„Potřeboval bych nějakou pevnou a hlavně zvukotěsnou. To víte, tchyně není ještě tak úplně po smrti!”