Anekdoty a vtipy o svátcích a oslavách

Chlápek přijde na poštu a všimne si, že u jedné přepážky stojí proplešatělý padesátník a má před sebou hromadu růžových obálek polepených srdíčky. Na každou stříkne z lahvičky parfém a dá ji na vedlejší hromadu. Chlápek vyvalí oči a ptá se ho, co to dělá.
Padesátník odpovídá: „Rozesílám tisíc valentýnek podepsaných Hádej kdo!”
„Ale proč to děláte?”
„Jsem právník se specializací na rozvody!”

„Teda ten Kalianko měl krásnou smrt - na Silvestra zvednul sklenku, zvolal Na zdraví a padnul mrtvý na zem!”

Říká vězeň spoluvězni: „Přeji ti šťastný nový rok!”
„Ale vždyť je už únor!”
„Slyšel jsem, že ti rok přidali!”

Ulicí se řítí motocyklista. V zatáčce dostává smyk a sráží mladíka na přechodu. Řidič, ještě notně opilý ze silvestrovské zábavy, se rychle zorientuje, vyskočí na motorku a mizí v dálce. Po chvíli k poškozenému chodci přibíhá policista, který byl svědkem nehody. V té chvíli vyjde najevo, že chodec je policistovi dobře známý kapesní zloděj.
„Zapamatoval jste si jeho číslo?!”
„Nejen to, pane příslušníku. Mám dokonce jeho náprsní tašku...”

Dva šestnáctiletí se baví po silvestrovské noci: „Dědeček měl pravdu, když mi říkal, že do toho erotického klubu nemám chodit, že tam jsou věci, které bych neměl vidět.”
„Prosím tě, a co jsi tam viděl?”
„Dědečka.”

Paní Kalianková nadává manželovi: „Jak to, že jsi se vrátil ze Silvestra tak pozdě?”
„Miláčku, nezlob se, já jsem chtěl skutečně přijet, ale žádný autobus do Loučovic nejel, všechny měly na tabulce napsáno FRIDEX.”

„Tak šťastný a veselý. Jak jsi se vyspal?”
„Ale ušlo to, jen kdyby o mě pořád nezakopávali číšníci!”

Na Nový rok potkají na ulici Pepu Kalianků: „Co tady hledáš?”
„Byt!”
„Ty nemáš byt?”
„Mám, ale nemohu si vzpomenout kde!”

Pan Kalianko pozve na Silvestra návštěvu a aby se pochlubil, pošle dceru do sklepa pro to nejlepší víno. Dcera se po chvíli vrací, nenese nic, a tak se jí Pepa ptá, proč.
„Já bych přinesla, ale soused si u svýho sklepa vyměnil zámek!”

Jdou dva na Nový rok ráno poněkud společensky unaveni z hospody domů, jeden si nese urnu s popelem tchyně. Mrzne, jen to praští, a taky to strašně klouže. Druhý chvíli bojuje s náledím a pak říká: „Hele Vincku, pieta nepieta, sypej.”