Anekdoty a vtipy o cestování

Ve vlaku jede mladá slečna a starý pán. Po chvíli ticha se děda zeptá slečny: „Slečno, že vy pracujete v kanceláři?”
„Ano, dědo,” podiví se kráska. „Jak jste to poznal?”
Děda ji kárá: „Máte minisukni, nožku přes nožku, a to chování!”
Jedou a zase je ticho. Poté osloví slečna dědu: „Dědo, že vy pracujete v kravíně?”
„Ano, slečno,” odvětí překvapený stařík. „Jak jste to poznala?”
Kráska triumfuje: „Já jenom, že máte otevřený kravín a v něm chcíplé tele!”

Evropský turista zabloudí v Africe a natrefí na neznámý kmen. Náčelník ho provází po dědině a ukazuje mu místní atrakce. Uprostřed dědiny je volná plošina, na ní otáčecí židlička a okolo šest černošských krasavic.
„Vaaau, a to je co?” ptá se šokovaný turista.
„To je naše africká ruleta,” pochlubí se náčelník.
„A jak to funguje?”
„Klasicky. Posadíš se na židli, roztočíme ji a před kterou ze šesti žen se zastavíš, ta ti ho potom vykouří.”
„Super, a jaké je tu vlastně riziko?”
„No, jedna z nich je kanibalka...”

Jeden taxikář vezl paní v hustém provozu tak neuvěřitelně drsným stylem, že se klepala hrůzou. Už to nemohla vydržet, tak říká: „Prosím vás, mohl byste dávat trochu pozor? Mám doma šest dětí.”
Taxikář zabrblal: „No, máte doma šest dětí a troufáte si říkat mně, abych si dával pozor?”

Vjede vlak do tunelu a ze tmy se ozve dívčí hlas: „Dejte tu ruku pryč, jó?! Ne, vy ne - vy!”

Doplaval trosečník k ostrůvku uprostřed moře a nevěří svým očím. Na břehu stojí živa a zdráva manželka, která s ním jela na stejné lodi. Chce se jí vrhnout do náruče, ale manželka nemá na něžnosti čas. Spustí okamžitě: „Ty flamendře! Ty proutníku! Ty nevěrníku! Kdes byl tak dlouho? Loď se potopila už před dvěma dny!”

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: „Pane, prosím vás, mohl byste mi říct, kolik je hodin?”
„Jistě. V které zemi?”
„No tady. A kolik tam máte zemí?”
„Všechny.”
„To je super. To jsou docela dobré hodinky, co máte.”
„Ale, to je jen drobnost. Tyhle hodinky mají i fax, e-mail a dokážou dokonce přijímat NTSC televizní signál a zobrazovat ho na malém barevném aktivním displeji.”
„To je dokonalý. Taky bych chtěl mít takové hodinky. Ech, ehm, nechtěl byste je náhodou prodat? Já zapomněl svoje doma a teď letím na dva měsíce do ciziny...”
„No, víte vlastně, že jo? Ona to už není úplně horká novinka, tak řekněme, že vám je dám levněji, tak asi za dvacet tisíc?”
Chlápek vytáhne šekovou knížku a ve vteřině podává vypsaný šek. Druhý sundá hodinky, dává mu je a říká: „Tak, tady jsou vaše nové high-tech hodinky.”
A pak mu podá své dva kufry a dodá: „... a tady jsou baterky.”

Na pustém ostrově ztroskotají dva muži a jedna žena. Po týdnu brutálních sexuálních radovánek prohlásí ta žena: „Už mám těch prasáren dost, nebaví mě to, zabiju se.”
Přiložila pistoli ke spánku, ozval se výstřel a její tělo kleslo k zemi.
Uběhl týden a jeden z těch mužů prohlásil: „Už mám dost těch prasáren, zakopeme ji.”
Tělo mrtvé ženy bylo tudíž zakopáno do země.
Uběhl další týden a jeden z mužů dostal opět nápad: „Už mám těch prasáren dost, vykopeme ji...”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Námořník ztropil v restauraci velkou výtržnost, protože neměli žádný mošt nebo limonádu. Výčepník se diví: „Já nevím, proč se tak rozčilujete kvůli limonádám, když vy sám jste si objednal už pátý rum!”
„No jo,” povídá námořník, „ale hodlám se taky jednou oženit a mít děti. A co ty chuděrky budou pít?”

V dálce se objeví zámořský parník. Trosečník vyskočí a začne podhrabávat palmu.
„Co blázníš, člověče?” spustí na něho druhý trosečník. „Chceš zničit jedinou palmu na ostrově?”
„Ale co by! Potřebujeme teď mávátko!”